Čez Distribuce, a. s.

Vážení, 

děkujeme za zaslání analýzy veřejných zakázek vyhlašovaných společnostmi Skupiny ČEZ, konkrétně ČEZ, a.s., ČEZ Distribuce, a.s. a Severočeské doly a. s., nicméně zařazení těchto společností do Vašeho hodnocení pokládáme za principiálně chybné a významně znevýhodňující vůči ostatním zadavatelům sektorových veřejných zakázek působících ve stejném odvětví, kteří předmětem Vašeho hodnocení – soudě podle veřejně dostupných výsledků z roku 2015 – nejsou. 

Společnosti Skupiny ČEZ nejsou „státními firmami“, jak se zřejmě domníváte, neboť byť má Česká republika ve společnosti ČEZ, a. s. významnou, ovšem nikoli 100procentní majetkovou účast (a jejím prostřednictvím i v jejích dceřiných společnostech), pořád jde o veřejně obchodovatelnou akciovou společnost působící na trhu v rámci své podnikatelské činnosti. Skutečnost, že společnost ČEZ, a. s. není veřejnou institucí, potvrdil Ústavní soud svým nálezem ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1146/16, a tento závěr nepřekonaly ani nálezy pozdější. Základním kritériem, aby mohla být obchodní společnost považována za veřejnou instituci, je totiž podmínka 100procentní majetkové účasti státu. Ta však, v případě společností Skupiny ČEZ, naplněna není, na rozdíl například od společností jako je Letiště Praha, a. s., kde je stát jediným akcionářem. 

Společnosti Skupiny ČEZ nejsou ani veřejnými zadavateli podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona  č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, nýbrž zadavateli sektorových veřejných zakázek. Jsme přesvědčeni, že i v případech dobré praxe by měly být tyto rozdíly zohledněny, protože skutečnost, že zákonodárce, potažmo evropská legislativa, volí pro sektorové veřejné zakázky mírnější režim, nežli pro „klasické“ veřejné zakázky, je odůvodněna právě tím, že jejich zadavatelé zpravidla nejsou orgány veřejné moci, pohybují se v konkurenčním prostředí a důvodem regulace není primárně kontrola vynakládání veřejných prostředků, ale podpora hospodářské soutěže v odvětvích, které bývaly přirozenými monopoly, což se týká zejména energetiky. 

Toto základní nepochopení se promítá nejen do metodiky hodnocení, nýbrž i do zaslaných výsledků a projevuje se v kritériích, ve kterých naše společnosti měly dosáhnout slabšího hodnocení z hlediska dobré praxe, konkrétně Nástroje podporující soutěž, Soutěžní řízení, a zejména pak Konzistentní jednání. 

Pokud jde o kritérium Nástroje podporující soutěž, pak společnosti Skupiny ČEZ (jako zadavatelé sektorových veřejných zakázek) používají, coby základní zadávací řízení, jednací řízení s uveřejněním, není-li odůvodněn postup jiný. S jeho existencí Vaše metodika zjevně nepočítá, když není zařazeno mezi „inovativní druhy řízení“, přitom jiní, než sektoroví zadavatelé, jej mohou použít pouze, pokud je součástí plnění veřejné zakázky návrh řešení či inovativní řešení nebo se obecně jedná o složitá plnění, která nejsou na trhu běžně dostupná. Stejně tak není zohledněno, že společnosti Skupiny ČEZ využívají k obchodování svůj dodavatelský portál, na kterém probíhají e-aukce nejen v zakázkách, kdy nejsme povinni postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek, nýbrž i při obnově soutěže pod rámcovou smlouvou Dodavatelský portál SUS | Skupina ČEZ - O Společnosti (cez.cz). A konečně, jestliže zákon umožňuje zadavatelům sektorových veřejných zakázek významně větší flexibilitu, pokud jde o stanovování lhůt, právě s ohledem na to, že jde o subjekty pohybující se v konkurenčním prostředí v rámci své podnikatelské činnosti, pak postrádá smysl takové zadavatele „penalizovat“ za to, že nestanovují lhůty z Vašeho pohledu „nadstandardní“. 

V případě kritéria Soutěžní řízení pak naše zásadní výhrada směřuje k tomu, že zadavateli je vyčítáno nadužívání jednacího řízení bez uveřejnění. V drtivé většině však jde o realizační smlouvy uzavírané pod rámcovými smlouvami v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 89 odst. 6 písm. b) zákona č. 134/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Podle předchozí právní úpravy bylo totiž jednací řízení bez uveřejnění také způsobem obnovy soutěže pod rámcovou smlouvou typicky mezi více účastníky (pro sektorové zadavatele), nikoli pouze přímým zadáním, k čemuž Vaše metodika evidentně nepřihlíží.   

A konečně, věrohodnost kritéria Konzistentní jednání významně snižuje skutečnost, že žádným způsobem nezohledňuje předmět a složitost veřejné zakázky. Je iluzorní se domnívat, že v zakázkách na výstavbu nových bloků elektráren či na jejich ekologizaci, při údržbě a modernizaci jejich technologických celků vystačíte s jedinou změnou zadávací dokumentace, přitom právě žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace a její změny, zejména u složitých zadání, slouží primárně k tomu, aby představa zadavatele byla aprobována realitou trhu. Rovněž tak je iluzorní se domnívat, že lze provést jednací řízení s uveřejněním ve 180 dnech, při několika kolech jednání o předběžných nabídkách pojímajících jednání technická či obchodní, aniž by tím utrpěla kvalita výsledku zadávacího řízení.  

Závěrem mi dovolte konstatovat, že v zájmu objektivity a férového přístupu k zadavatelům by zadavatelé sektorových veřejných zakázek neměli být hodnoceni společně a podle stejných kritérií jako zadavatelé veřejní, neboť díky rozdílným požadavkům zákona se nutně musí lišit i dobrá praxe.